Titanic - mini-recenze
Autor: Ellen Emerson White
Edice: Můj příběh
Počet stran: 128
Rok vydání: 2009
Nakladatel: Egmont
Anotace: Deník anglické dívky z roku 1912: společně s dívkou Margaret Jane se nalodíme na zaoceánskou loď a prožijeme noc děsu, odvahy, vznešenosti a staneme se svědky potopení nejznámější zaoceánské lodi všech dob.
Už podle názvu snad všichni vědí, jaký bude příběh. Příběh o zkáze lodi, která měla být nepotopitelná. Vypravěčem to 13letá dívka, sirotek, který se náhodou dostal na loď. Když se dozvěděla, že jako společnice velmi bohaté paní Caistarsové pojede na tehdy největší (a taky nejbezpečnější) lodi, byla snad tou nejšťastnější dívkou na světě, protože v Americe, kam měla loď namířeno žil její bratr, ten poslední, kdo ji z celé rodiny zbyl.
Tato kniha je tedy deník té dívky, Margaret. Někdy jsou tam zapsané emoce a někdy zase ne, ta první varianta se mi tedy líbila více. V deníku je všechno hezky popsané, takže mi nedělalo problém se do příběhu vžít. Zdálo se mi ale, že autorka už koncem knihy se vžila do role, že už jí pomalu nedocházelo, že příběh už nepíše ve formě deníku, ale spíše jako normální kniha, v přítomnosti.
Když jsem tuto knihu četla tak mi bylo hrozně smutno, protože tyhle situace a katastrofy na mě celkem dost doléhá.
Hlavní postavy: Vypravěčka, pisatelka deníku je tedy 13letá Margaret Jane. Postavu jsem si oblíbila, ale nezdá se mi že by dívce bylo 13, odpovídá mi to tak na 17, zvláště pak když potkala Roberta. Ale je možné, že kvůli tomu co se jí v minulosti stalo a že nevyrůstala s rodinou "předčasně dospěla".
Potom je tu tedy Robert. Kluk, se kterým se potkala na lodi. Byl to zaměstnanec na Titanicu a každý večer pře spaním nosil Margaret horkou čokoládu a dlouho do noci si povídali. Roberta jsem si moc oblíbila, vypadá na velmi milého (i hezkého, jak je v knize napsáno) kluka.
A ještě tu musím zmínit paní Caistarsovou, které dělala Margaret společnici. tuto postavu jsem měla docela ráda. Bohužel byla ale dost poznamenaná bohatstvím a tak se občas chovala namyšleně, byli však chvíle, kdy se chovala mile a s Margaret, které říkala Margie nebo M. J. si rozuměla.
Kniha je velmi krátká a to mi na ní dost vadilo, protože nějaké části byli - nechci říct zbytečně, ale je to tak - moc popsané a v některých chvílích (hlavně na konci knihy) bych uvítala více podrobností. Na konci je kniha doplněna fotografiemi a nějakými fakty, které nebyli zmíněny v knize.
Můj názor: Je mi to hrozně líto, ale kniha se mi moc nelíbila, jak už jsem psala, přišlo mi to moc krátké. Je to už druhá kniha, která je psaná ve formě deníku a zjistila jsem že tato forma mi moc nesedne, ale ostatním by se to mohlo líbit, protože kniha má na
Databázi knih hodnocení 89 % ! Možná se mi kniha tolik nelíbila, protože jsem od toho moc očekávala a tenhle problém mám poslední dobou čím dál častěji. Nicméně knížka je tenoučká, takže jí v pohodě zvládnete přečíst za pár hodin. Knize dávám 4 hvězdičky.
Ještě na závěr bych se chtěla omluvit za mojí hroznou aktivitu, protože já teď prostě nemám vůbec čas skoro ani na čtení. Dneska je neděla tak jsem si našla trochu času, ale potom zase musím dělat věci do školy, ale v příštím týdnu se pokusím to aktivitu zase zvednout.
WeRonnie
